Svatošské skály
Zkamenělý svatební průvod
Skupina žulových skalních věží, sloupů a jehel v kaňonu řeky Ohře mezi Loktem a Karlovými Vary vytváří romantické skalní útvary opředené pověstmi, které se od poloviny 19. století staly oblíbeným výletním cílem karlovarských lázeňských hostů. Pozoruhodné skalní útvary byly už v roce 1933 vyhlášeny přírodní rezervací, nyní mají statut národní přírodní památky. V době romantismu inspirovaly pověsti mnohé umělce k literárnímu a dramatickému ztvárnění (J. W. Goethe, T. Körner, Ch. H. Spiess, E. A. Mužík, bratři J. a W. Grimmové). Jindřich Marschner použil motivu pověsti ve své nejznámější opeře Hans Heiling.
Zkamenělá svatba stojí v lesnatém údolí řeky Ohře mezi Karlovými Vary a Loktem dodnes. Lidé jí říkají Svatošské skály.
Pověst o Janu Svatošovi
V dobách, kdy Loketsku ještě vládli Vohburgové, našel chudý sedlák, jdoucí na loketský hrad robotovat, v místech dnešního kostela v Horním Slavkově mezi dvěma kameny plačícího novorozeného chlapečka. Plný soucitu vzal dítě sebou. Na hradě předstoupil před markraběnku Janu a řekl jí: „Při vstupu na hrad je zvykem přinést nějaký dar. Cestou na Loket jsem našel toto dítě a předávám Vám je jako dar. Přijměte je prosím s láskou a opatrujte je lépe než činila jeho matka.“ Markraběnce se řeč líbila, hošíka se ujala a dala jej pokřtít jménem Jan. Po svém nálezci hoch dostal příjmení Svatoš.
Pod ochranou urozené pěstounky dospěl Jan v hezkého jinocha, jenž nalézal ve vědách daleko větší zalíbení než v rytířských turnajích. Miloval samotu, stále se toulal v lesích a jeho mysl toužila po poznání podstaty všech věcí.
Jednou seděl zamyšleně na břehu řeky Ohře a hleděl do jejích tmavých vln, když vtom se z nich před ním vynořila víla tak krásná a líbezná, že Janovy oči viděly jen ji a okolní svět pro něj přestal existovat. Víla k němu promluvila: „Drahý, znám tvého srdce bol, toužíš po ovládnutí světa kouzel. Naučím tě vše, po čem prahneš – ale jen za té podmínky, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě!“
Svatoš, očarovaný krásou vodní víly a nadějí, že může dosáhnout splnění svých přání, podivnou nabídku bez rozmyšlení přijal. Víla dodržela slovo a zasvětila Jana do nejhlubších tajů skrytých nauk a učinila jej velmi šťastným.
Uběhlo několik let. Na svých cestách světem poznal Svatoš hezké děvče a ze srdce si je zamiloval. Slib, který dal vodní víle, jej začal tížit jako kámen. Spoléhaje na znalost kouzelných praktik, jimiž doufal zlomit moc nadpřirozené bytosti, rozhodl se Svatoš pro milované děvče a uspořádal velkolepou svatbu. Již stál svatební průvod před oltářem, již chtěla šťastná dvojice říci své ano – když tu náhle se z rozbouřených vln Ohře vynořila rozezlená víla a kletbou proměnila celý svatební průvod v kámen: kněze, oba milence, svatební hosty, hudebníky a svatební povoz.
(podle St. Burachoviče: Kouzelná harfa. Pověsti z Karlovarska)
