Oloví
Staré olověné doly v hlubokých lesích
Oloví vzniklo jako hornická osada na bohatých ložiscích olověných rud. Nejstarší písemná zmínka o dolech v okolí je z roku 1314. Za Karla IV. získali doly v roce 1350 pánové z Hartenberka, kteří je vlastnili až do 16. století.
Olovo se v té době užívalo se ve zvonařství, mincovnictví a do hrnčířských glazur, hlavně však jako nezbytná přísada při hutní výrobě mědi a stříbra. Není proto divu, že novým majitelem panství se stali Šlikové, kteří olovo nutně potřebovali k vycezování stříbrných rud.
V 16. století byla známa většina ze 40–50 rudních žil revíru, který se rozkládal od Studence přes Oloví a Hřebeny až k Radvanovu. Za celé toto století bylo získáno kolem třiceti tisíc tun olova.
Zvýšená poptávka po surovinách pro válečný průmysl ve 20. století přinesla znovuotevření dolů. Pokusy těžbu olova a uranu však nepřinesly větší ekonomický efekt. Tajemnost romantické lesnaté krajiny v okolí tak už jen umocňují početné propadliny a zavalená ústí štol. Záměry o její znovuobjevení pro turisty naučnými stezkami a zpřístupněnými důlními díly již existují.
